V letošním roce jsme se zúčastnili babylonského festivalu v Iráku. Irácké ministerstvo kultury a informací sem každoročně zve na 60 těles různých národností a hudebních žánrů. Celý festival natáčí televize a záznamy z vystoupení a koncertů pak vysílá po celý rok. Vystoupení probíhají ve dvou amfiteátrech, které jsou součástí starověkého Babylonu.
Celému komplexu vévodí brána bohyně Ištar, jejíž originál můžeme vidět v berlínském Pergamonu. Neměli jsme na samotnou prohlídku příliš času, ale přesto jsme mohli obdivovat rekonstruované budovy, ulice i domy starověkého města a samozřejmě také sochu lva zápasícího s člověkem - znak Babylonu až po dnešek.
Bagdádský hotel Babylon nám poskytl přístřeší po dobu našeho pobytu v Iráku. Odtud jsme podnikali výlety organizované festivalovým výborem nebo naším velvyslanectvím v Bagdádu. Nebylo to vždy bez potíží, protože anděl strážný Omar, "hostes" pověřený festivalem, nás hlídal jako oko v hlavě. Bylo nutné hlásit jakýkoliv odchod z hotelu, čemuž jsme se jen neradi podřizovali. Samozřejmě jsme chtěli vidět co nejvíce.
Bezesporu nejkrásnější výlet nás zavedl do poutních míst šiítů Al Najaf a Kerbala. Bylo nutné upravit oděv tak, aby ženám zakryl vlasy, zápěstí i kotníky, ale i přes strašné vedro, které ten den panovalo, to stálo za to. Kvůli pohřebním obřadům nám nebylo dovoleno vstoupit do samotného chrámu, pouze na nádvoří. Náš průvodce nám alespoň umožnil nahlédnout do nádherného, zlatem, křišťálem a barevnými mozaikami vyzdobeného chrámu do posledního místa zaplněného zbožnými věřícími.
Zvláštní kouzlo pro nás mě1y místní trhy, kde nakoupíte všechno možné zboží různé kvality. Místní obchodníci provozují pro nás nezvyklý sport - smlouvání, v čemž vynikli hlavně někteří naši muzikanti z houslové sekce. Majitelé stánků a obchodů sedí venku na lavičkách a sledují dění na ulici. Jestli se zdáte být možným zákazníkem, seběhnou se kolem vás i ti z okolích obchodů, lákají vás k sobě a nabízejí své zboží. Mezi naše nejčastější suvenýry patřily arabské šátky (mužská pokrývka h1avy), tepané podnosy a nádoby, které zruční řemeslníci vyrábějí doslova na koleně.
Kromě průvodu v Bagdádu a přehlídky souborů v Babyloně jsme se prezentovali také početnému publiku z řad diplomatů a oficiálních zástupců různých zemí v Iráku. Párty se konala v rezidenci českého charge d'affaires. Myslím, že tady je na místě moc poděkovat nejen panu velvyslanci dr. Belicovi, ale také našemu krajanovi Tomáši Zápecovi, kteří se nám ochotně věnovali po dobu našeho pobytu nad rámec svých povinností.
Celý pobyt proběhl v pohodě až na zdravotní potíže, kterým se téměř nikdo neubránil a bohužel někteří s nimi zápasili i po návratu domů. Vraceli jsme se stejnou cestou jako při příjezdu. Nejdelší částí putování po arabském světě bylo zhruba tisíc kilometrů pouští mezi Damaškem a Bagdádem, což je nedozírná planina písku a kamení jen velice mírně zvlněná, bez jakéhokoliv porostu (hlavně při zpáteční cestě bylo problematické uchýlit se někam do soukromí, se svými rozbořenými vnitřnostmi).
Strávili jsme víc jak týden v zemi, kam zatím žádná cestovní kancelář zájezdy nepořádá a o které jsme zvyklí slýchat ze sdělovacích prostředků spíše negativní informace. Musím přiznat, že místní lidé jsou vstřícní, skromní, snad trochu (hodně) zvědaví na návštěvníky a hlavně návštěvnice, které se od nich na první pohled liší oblečením a chováním. Jejich kultura, zvyky i neuspěchaný a skromný způsob života se hodně liší od našeho, ale zvláště dámská část výpravy by rozhodně svůj domov za arabský nevyměnila. Tady víc než jinde platí: Jiný kraj -jiný mrav...
Závěrem bych chtěla také poděkovat našim externím pánům muzikantům, kteří s námi cestovali a obětovali svůj čas nejen zájezdu, ale hlavně nácviku celého programu.
Mgr. Lenka Švehlíková