Po loňské delší cestě do Japonska podnikla OLŠAVA co do vzdálenosti
kratší zájezd, tentokrát do města Anklamu v sousedním Německu.
Nebylo to pro nás nic nového, protože jsme toto místo navštívili již
před pěti lety. Oba zájezdy vyplynuly z "družby" mezi dvěma soubory
- OLŠAVOU a souborem Fritze Reutera, která vznikla v r: 1991 na
festivalu v belgickém Schoten. Soubor F.R. nás pozval vždycky na
oslavy kulatého výročí svého vzniku. Spolu s námi přijeli gratulovat
také Ukrajinci, Poláci a Italové.
Trochu jsme se obávali o ubytování. Mnozí po předchozí zkušenosti, kdy jsme spali ve velkých vojenských stanech, dokonce raději zůstali doma. Čekalo na nás příjemné překvapení v podobě prostorné zděné ubytovny se společenskou místností, kuchyňkou a hlavně s topením, což se ukázalo být tím nejdůležitějším. Celý týden bylo totiž hrozně chladno, občas sprchlo, takže jsme teplo uvítali po celodenním pobytu venku či ve festivalovém stanu. Dvakrát jsme vyjeli vystupovat do přímořských lázeňských měst. Až na tři odvážlivce, kteří neodolali mořským vlnám a vykoupali se, jsme se drželi od studené vody raději dál.
Ze zahraničních souborů se nám nejvíce líbili Poláci. Jejich vystoupení bylo svěží a přímo z nich vyzařovala radost z pohybu. Jeden večer byl pro nás volný, bez vystoupení. Zasedli jsme v hledišti a sledovali slavnostní vystoupení německých hostitelů. Soubor zahrnuje členy v různém dětském věku i dospělé, dokonce celé rodinné klany. Do jejich programu nepatří pouze folklór, ale i akrobacie, žonglování, moderní tanec a další. Jejich galapředstavení bylo tedy směsicí různých žánrů, takže si snad každý našel to svoje. Kromě samotných vystoupení nám naši hostitelé připravili také další program, ať už to byla projížďka lodí, koupání v krytém bazénu, návštěva leteckého muzea, které je věnováno místnímu rodáku O. Lilienthalovi, průkopníku letectví. Některé jeho vynálezy jsme mohli i vyzkoušet. Stravovali jsme se v místní stylové restauraci ( s výjimkou snídaní, které nám chystaly přímo na ubytovně členky místního sboru). Obědy byly velmi chutné, ale co do množství asi některým nestačily. O to více se pak těšili na sice studené večeře, ale podávané ve stylu švédského stolu, takže každý mohl sníst, na kolik se cítil. Sponzorem festivalu musel být určitě nějaký výrobce masa a uzenin, protože právě tyto byly hlavní součástí večeře. Masožravci byli nadšeni, vegetariáni čekali, zda na ně zbude aspoň sýr a zelenina. Neboť i tady platilo známé a stále platné: Kdo zaváhá, ...
V neděli dopoledne vrcholil celý festival závěrečným průvodem účinkujících. Cílem průvodu byl " Festzelt ", kde se zúčastněné soubory naposled představili svým divákům i sobě navzájem. Úkolem každého souboru bylo naučit ty ostatní nějaký tanec. My jsme zvolili čardášové kroky. Závěrečná výuka tance patřila Italům. Jejich vedoucí uvedl, že nemají žádný tanec, který by učili, ale připravili si překvapení, do kterého se určitě všichni zapojí. Parket se změnil v pestrobarevnou směsici krojů kroutících se v rytmu "Makarény".
Proti původnímu plánu se loučení poněkud protáhlo, a tak jsme vyjeli později, než jsme předpokládali. Zato, že jsme přijeli domů bezpečně a včas, abychom stihli začátek pracovního týdne, patří dík řidičům našeho autobusu.
Mgr. Lenka Švehlíková